Na plavbu se na jednou vydaly na každém turnusu čtyři lodě, cílem posádek bylo obeplout celou zeměkouli po stopách Fernaa Magalhaese. Každý den jsme si přečetli úryvek z kroniky, podle které pak námořníci plnili různé úkoly, např. skládali zlatou desku a učili se nazpaměť text na ní, hledali amulety, bojovali o tábor nebo předváděli své dovednosti v talentové soutěži.  Nezapomenutelným zážitkem pro nejmenší táborníky byla stezka odvahy a přenocování v lese. Všechny posádky lodí nakonec šťastně dopluly zpět do Sevilly a přivezly s sebou i náklad vzácného hřebíčku, který zachránily před Portugalci.

      Náš příběh začal 20. září 1519, našim průvodcem byl jeden z přeživších námořníků, kronikář Antonio Pigafetta :

          "Je to už neuvěřitelných osmnáct měsíců, co byl španělským králem Karlem I.  vyslyšen portugalský šlechtic  Fernao Magalhaes se svým odvážným plánem doplout na „Moluky“ – ostrovy koření západní cestou, tedy kolem zatím neprobádaného jižního cípu Ameriky. Pět lodí , které mu byly přiděleny, však vyžadovalo tolik oprav, že dřívější vyplutí nebylo možné. Také s náborem posádky byly problémy, neboť se předpokládala plavba dlouhá a nebezpečná. S lodními důstojníky zase nebyl spokojen Fernao Magalhaes. .  Jsou to až na výjímky Španělé a jen neradi přijímají jeho rozkazy.

            Po sáhodlouhých přípravách jsme dnes konečně vypluli na širé moře. Nejvyšším velitelem a kapitánem vlajkové lodi Trinidad je sám  Fernao Magalhaes . Lodi San Antonio velí Juan de Cartagena, lodi Concepcion Gaspar de Queseda, lodi Victoria Louis de Mendoza a nejmenší lodi Santiago Portugalec Juan Rodriques Serrano. Podpalubí jsou plna sušeného masa,ryb, ovoce, zeleniny, fazolí, mouky a hlavně sudů s vínem a životně důležité pitné vody. Posádka čítá 260 mužů různých národností, ale všichni teď mají zvláštní pocit z toho, co nám cesta do neznáma přinese."

              Bůh provázej naši plavbu !

                                               Antonio Pigafetta

     Ten měl letos netradiční začátek – první noc jsme strávili v Oboře u Doubravice nad Svitavou. Účastníci jistě nezapomenou na schovávanou v pískovém lomu, večerní návštěvu rozhledny, zpívání u ohně a propršenou noc, kterou jsme místo v lese „pod širákem“ strávili pod střechou místní střelnice. Snídali jsme ještě za deště, ale pak jako mávnutím proutku vysvitlo sluníčko a pak už bylo celý týden jen hezky.

     Další dny i noci jsme pokračovali na naší základně na Obůrce a byl to velmi povedený týden.  Celým táborem nás provázely různé překážky, které musí překonat česká buchta, když se vydá do světa.  Bylo potřeba jí zajistit oblečení, postavit dopravní prostředek (z novin), uvařit oběd,… atd.

    Každé odpoledne jsme si také pochutnali na buchtě  „o páté“ … každý den pekl buchtu jeden z týmů. Večerní program začínal pravidelnou mystifikační „přednáškou“, opět v režii jednoho z týmů.

        Nezapomenutelný byl i výlet do jeskyně Výpustek a tradiční návštěva blanenského aquaparku. A na závěr zbývá jen připomenout názvy týmů – byly stylové : Štrůdly, Knedlíčci, Ruměnky, Bábovky a Koblížci. Byl to týden plný zážitků a tradičně bezvadné rozloučení s prázdninami !