kliknutím na obrázek
jej zvětšíte


 

17. - 19. srpna 2015

Pěší výlet do Mohelna ... 

                                         ... aneb my se deště nebojíme!

 

      Zúčastnili se:
      Žán, Franta, Lukin, Surikat a Fido

 
       
 
 

       V pondělí v deset hodin jsme se všichni sešli na nádraží v Zastávce plně vyzbrojeni na náročný třídenní pěší výlet. Tedy až na Žána ...  ten tu nedočkavě seděl již minimálně o hodinu dříve!

      Nasedli jsme do vlaku směrem na Náměšť nad Oslavou a vystoupili o dvě zastávky později na nádraží v Rapoticích. Odtud nás čekala téměř dvacetikilometrová cesta na veřejné tábořiště vzdálené asi čtyři kilometry jižně od městyse Mohelna. Po cestě jsme si udělali pauzu na oběd, abychom alespoň částečně snědli zásoby z domova. V blízkosti Ketkovic jsme navštívili zříceninu hradu Levnov a v Mohelně doplnili zásoby jídla a pití na následující den. Po příchodu do tábořiště jsme postavili stany a zanedlouho po tom začalo pršet. Zalezli jsme do spacáků a hráli nejrůznější hry až do pozdních večerních hodin.

      První noc i téměř celý následující den nám pršelo. Ráno kvůli dešti nebyl důvod vstávat nijak brzy, a tak jsme si přispali až do deseti hodin. Po snídani jsme se pod deštníky vypravili do Mohelna doplnit zásoby pitné vody a jídla. Po cestě jsme si v restauraci dali výborný oběd a po návratu jsme zpívali a hráli na ukulele, foukací harmoniku a další, mnohem roztodivnější hudební nástroje až do pozdních odpoledních hodin, kdy konečně přestalo pršet. V kotlíku jsme si uvařili polévku, sušili mokré věci a někteří odvážní se šli dokonce vykoupat do řeky, která byla i přes deštivé počasí nečekaně teplá. Druhý večer jsme strávili hraním kostek, karetních her a v neposlední řadě také dojídáním sušenek a nejrůznějších pochutin, které nám ještě zbyly z domu.

       Hned ráno po snídani jsme rozložili stany, uklidili po sobě a rozloučili se s Frantou a Žánem, kteří potřebovali odjet domů o něco dříve. My ostatní jsme za zvuku ukulele a zpěvu pokračovali pěšky převážně po červené turistické značce až do Biskoupek, kde jsme se z vlastních zásob naobědvali, počkali na autobus a také se pomalu vraceli zpět domů.

Text: Fido  Foto: Lukin