Přenesli jsme se do roku 1872 do Londýna za bohatým, osamělým anglickým džentlmenem Phileasem Foggem a jeho  sluhou Passepartoutem, který se nechal u Philease Fogga zaměstnat, protože věřil, že díky pánovým pravidelným zvykům bude mít klidnou službu.

     Netušil však, že jeho pán si odpoledne v klubu, jehož je členem, přečetl v The Daily Telegraph článek o otevření nové železniční tratě v Indii a spočítal si, že díky tomu je nyní možno vykonat cestu kolem světa během osmdesáti dnů. Když ostatní členové klubu vyjádřili své pochybnosti o provedení takovéto cesty, vsadil se s nimi o celé své jmění, že cestu uskuteční.

     A tak se musel sluha se svým pánem vydat na strastiplnou cestu. Oba netuší, že jsou sledováni detektivem Fixem ze Scotland Yardu, protože Fogg odpovídá popisu bankovního lupiče.

      My jsme putovali s nimi ...

      Náš (po dvaceti letech) poslední tábor na tábořišti v Horní Libochové „Cesta kolem světa za 80 dní“ by klidně mohl mít podtitul „Všechno je jinak“. Změn bylo víc a jedna se týkala i obvyklého rozdělení do táborových družin.

      Místo zažitých čtyř družin soutěžily děti v cestovatelských dvojicích a kvůli službě apod. byly rozděleny do devíti (na II.turnusu deseti) „ulic“:

      Společně s našimi průvodci vedoucími jsme procestovali spoustu zemí. Každé ráno jsme při překročení hranice dostali razítko do pasu a vylosovaní šťastlivci i 20 km do mapy. Pak vedoucí popovídali něco o zemi, v které se nacházíme – určitě si vzpomenete na Žána, který tlumočil z čínštiny a na Foresta, který tlumočil z arabštiny. V Turecku jsme smlouvali na tržišti, v Mexiku získávali recept na „tacos“ nebo běželi orienťák s mexickými úkoly, v Číně jedli hůlkami a v USA hráli ragby.

      Také plnění „cestovatelských dovedností“ bylo jiné – plnily je dvojice spolu a kromě tradičních uzlů, rostlinek apod. přibyla letos airsoftová střelnice, orientální tance, žonglování, malování na kamínky, vyrábění náramků, pantomima a přežití v přírodě.

Nejúspěšnější byly nakonec tyto dvojice cestovatelů:

        Za největší klad organizačních změn v chodu tábora lze považovat to, že děti se tolik nesoustředily na výhru svého týmu a že tak odpadla vzájemná rivalita a hry si dokázaly víc užít. I vedoucí byli spokojení, když měli na starosti jen menší skupinku dětí, takže jsme se rozhodli, že i v příštích letech budeme v tomto modelu rozdělení táborových družin pokračovat.