|
Po našem loňském prvním výletu do Mohelna, který i přes
mimořádnou nepřízeň počasí dopadl mimořádně příznivě, jsme
se dohodli, že tuto akci rozhodně musíme zopakovat.
Rok utekl jako voda a byl zase srpen, pondělí, deset hodin a
my se měli sejít na vlakovém nádraží v Zastávce. Abychom to
neměli tak jednoduché tak vlak, do kterého měli v Brně
nastoupit Míra, Šimon a Franta pro jistotu vykolejil, a hoši
tím nabrali půlhodinové zpoždění. Proto jsme o tuto
půlhodinu odložili i sraz v Zastávce, kde byl zatím pouze
Žán. Vzhledem k výlukám a náhradní autobusové dopravě na
trase ze Zastávky jsme se rozhodli využít Lukinovu nabídku
odvozu dodávkou až do Kralic nad Oslavou. Odtud nás čekala
asi dvacet kilometrů dlouhá cesta údolím Oslavy kolem
zříceniny hradu Lamberk až do Mohelna.
Cesta to nebyla snadná, téměř polovinu trasy jsme s plnou
zátěží lezli a šplhali po skalách podél koryta řeky Oslavy,
kterou jsme později i brodili. Protože cesta byla časově
náročnější, než jsme čekali, nemohli jsme se příliš
zdržovat. Proto jsme i oběd snědli poměrně rychle. Naštěstí
nám Žán později zajistil druhou delší pauzu, když mu
(nešťastnou náhodou) spadl batoh ze srázu a (šťastnou
náhodou) se zastavil o strom několik metrů nad řekou.
Těsně po příchodu na tábořiště nás navštívila Hanka
s Medvědem a zásobili nás pitnou vodou a masem na grilování.
Pomalu jsme začali stavět stany a zabydlovat se. Večer jsme
strávili grilováním, hraním her a vybalováním.
Druhý den jsme se rozhodli pojmout trochu odpočinkově.
Dopoledne jsme se vykoupali a uvařili si guláš k obědu a po
dvou skupinách jsme si průběžně zašli na nákup do Mohelna.
Po návratu jsme ogrilovali zbylé maso a zpívali až do
pozdních nočních hodin. Vzhledem k tomu, že předpověď
hlásila teplé a slunečné počasí, jsme se rozhodli si výlet
prodloužit až do čtvrtka, místo původní středy.
Ve středu po snídani jsme se vypravili na
čtrnáctikilometrový výlet kolem nedaleké vodní nádrže
Mohelno ke zřícenině Rabštejn, kde jsme se naobědvali.
Oklikou jsme došli k jaderné elektrárně Dukovany, odkud nás
čekala cesta zpět do tábořiště. Protože jsme již dojedli
vše, co by se mohlo zkazit, rozhodli jsme se zajít na večeři
do Mohelenské restaurace a po cestě doplnit zásobu pitné
vody na další den. Po návratu si někteří z nás zdřímli a ostatní zatím hráli kanastu a Střelené kachny. Po setmění
jsme, stejně jako předchozí den, hráli na ukulele a zpívali.
Čtvrtek se již nesl v duchu balení a návratu domů. Protože
nebyl důvod spěchat, posunuli jsme si budíček až na devátou
hodinu. Snědli jsme polévky, které jsme si připravili
k snídani, sbalili stany, uklidili po sobě tábořiště a
odcházeli jsme do jedenáct kilometrů vzdálených Biskoupek,
po cestě jsme se stihli naobědvat a následně i proběhnout.
Volba delší, ale o to hezčí trasy způsobila, že nám na
poslední tři kilometry zbylo pouze necelých 30 minut. Ačkoli
někteří z nás v závěrečném běhu málem položili život,
podařilo se nám autobus stihnout a plní zážitků jsme mířili
domů. |
|
