|
Poslední ráno na táboře bývá vždy trochu zvláštní. Jen málokdo se
netěší domů; většinou na rodiče, někdo na vanu, splachovací záchod,
oblíbené jídlo nebo domácího mazlíčka. Na druhou stranu se po
patnácti dnech loučí parta dětí, z nichž mnozí se dříve neznali a
teď jsou z nich nejlepší kamarádi. Ačkoliv se těšíme domů, loučení
bylo těžké.
Ráno jsme místo rozcvičky vyzkoušeli Hoky-koky tanec pod vedením
Babuše (naší vedoucí z II.turnusu) a po snídani : rohlík s nutelou a
čaj jsme se dali do balení a úklidu.
O půl jedenácté jsme ještě měli obložené chleby na svačinu a pak už
nás čekalo poslední ohlédnutí za táborem a cesta dolů, do vesnice, k
autobusu. Přesně podle plánu jsme před dvanáctou hodinou dorazili do
Říčan a o půl hodiny později do Brna k Ústřednímu hřbitovu.
To byla poslední tečka za uplynulými dvěma týdny. Pokud jste byli
spokojeni, velmi nás to těší. Naším cílem však nebylo jen vyplnit
volný čas dětí o letních prázdninách a zabavit je. Snažili jsme se
dětem ukázat opravdovou sílu kamarádství a to navzdory trendům
dnešní doby, která tak silně prosazuje individualismus a děti už od
malička učí, že "já a jen já" jsem ten nejdůležitější na světě.
Myslíme, že u většiny se nám to alespoň částečně podařilo. A proto i
my můžeme být spokojeni.
Hezký zbytek prázdnin vám všem !
Hanka a Petr Hlaváčovi, za vedoucí I.turnusu
|
