Ráno po diskotéce nebyly
děti téměř k probuzení a to jsme vstávali až po deváté! Rozcvičky se ujala naše návštěva Honza s
Padákem, zacvičili si Laurencii – písničku, při které se udělá 72
dřepů. Posnídali jsme rohlíky s marmeládou nebo s paštikovou
pomazánkou a ovocný čaj.
Honza s Padákem, stejně jako
Terka, která přijela večer, jsou naše bývalé děti a následně
dlouholetí (také již bývalí) vedoucí, kteří nám přijeli pomoci s
bouráním tábora. I když se už nevídáme úplně často, je to vždy, jak
kdyby tu s námi byli pořád ... hned ví co a jak dělat, kde pomoci a
ty jejich srandičky ... prostě vždy dokonale zapadnou.
Dopoledne zbýval pro naše
vědecké týmy poslední úkol: vydat se do okolí a získat drátky na
opravu časostroje. Cesta byla dlouhá asi sedm kilometrů a děti
musely cestou luštit různé šifry a plnit úkoly, aby věděly kudy dál.
Po jedné už byli všichni zpátky,
poobědvali jsme špagety s omáčkou a strouhaným sýrem a pak byl náš
poslední polední klid.
Ve tři jsme se sešli u časostroje,
zástupci týmů přišroubovali chybějící drátky, časostroj se rozsvítil
a začal zase správně fungovat. Hladce jsme se vrátili do
současnosti, profesor Prokop Dveře nám poděkoval za spolupráci a
rozloučil se s námi. Bylo to až smutné loučení.
Pak byly odměněny jednotlivé
týmy za jejich celotáborové snažení. Každý dostal pamětní list,
sáček sladkostí a láhev na pití s motivy naší České tábornické unie.
Ti, kteří se nejvíc v průběhu tábora snažili, dostali ještě tričko ČTU.
Po vyhodnocení a společném focení dostaly
týmy ještě poslední odměnu – piškotové dorty s ovocem a
šlehačkou. Rozdávání šlehačky (výborné, smetanové) se jako vždy
poněkud zvrhlo.
Před večeří jsme si ještě zahráli
bojovku – vlajkovanou a někteří vedoucí s návštěvami už začali
s balením a nakládáním obou přívěsů plných materiálu a inventáře k odvozu
do skladů. Hned ráno ještě před budíčkem s nimi vyjíždíme na
Obůrku.
Příprava večeře byla poměrně
náročná a výdej zdlouhavý, protože jsme měli (již tradiční) tortily
s kuřecím masem (gyros), sýrem, zeleninou, kečupem a tatarkou. Každý si byl postupně přidávat a tak jsme celkem naplnili a snědli
celkem 140 velkých tortil!
Se setměním jsme se sešli u posledního
slavnostního táborového ohně. Zapálil jej náš náčelník a hlavní
vedoucí Fido jako symbolické poděkování za ten další úspěšně
završený rok činnosti našeho Tábornického klubu Delfín pod jeho
vedením. Fido díky,
bez tebe by to fakt nešlo!
|
|
Seděli jsme a zpívali dlouho do noci. Mladší postupně
odcházeli spát, ale těm starším se vůbec nechtělo. Mnozí
dnes spí venku, pod širákem. Poslední táborová noc má svá
kouzla, zvláště když je tak jasno a teplo, jako je dnes.
|
Ráno budeme vstávat poměrně brzy a do našeho odjezdu musíme
zbourat a uklidit všechny stany, jídelnu, hangár, umývárny, sprchu,
kompletně uklidit louku ... a pak už domů. Je mezi námi docela dost
těch, kteří by tu rádi ještě zůstali.
Dobrou poslední
táborovou noc nám a Vám dobrou poslední noc bez dětí!
P.S.: Už se Vám to
krátí! :-)
(zveřejněno
10. 8. 2019 v 00:58 hod.)
|