|
Poslední noc byla mimořádně teplá a
tak více než polovina dětí a téměř všichni vedoucí spali venku pod
"širákem". Vstávat jsme museli už v 8 hodin a nikomu se příliš
nechtělo. Vedoucí a kuchaři vstávali tradičně dříve, službu dnes
neměl nikdo a zároveň všichni ... každý dělal, co bylo třeba.
Rozcvička byla krátká, společná
a taneční pod vedením Kuby ve stylu: pereme prádlo, šroubujeme
žárovku, věšíme prádlo ... V té době už byly dvě plně naložená
auta s vleky na cestě na Obůrku ... na naši základnu, kde máme část
zejména kuchyňského inventáře uskladněnou.
K snídani jsme měli cereálie s
mlékem nebo rohlíky s pažitkovou pomazánkou a čaj ... jak kdo chtěl.
U dětí samozřejmě vítězily cereálie.
Pak už začalo veliké balení ale také
uklízení a bourání. V deset hodin přijel traktor a začali jsme
postupně nakládat a odvážet stanové podsady, ale i jiné velké a
těžké vybavení do skladu v Kunčině Vsi.
Mezitím se vrátila auta s vleky z
Obůrky a protože se začalo zatahovat a dokonce padlo pár kapek,
začal souboj s časem ... nebo lépe s deštěm. Poodvážet všechny
batohy a spacáky nahoru do vsi pod střechu Obecního úřadu a rychle
složit celty a hlavně jídelnu, která se suší úplně nejhůře.
Stihli jsme to, vše se podařilo složit suché ... a jako naschvál
nebo naštěstí kolem poledne vykouklo sluníčko a po poledni bylo
docela horko.
Velice nám pomohla pomoc
našich bývalých vedoucích – Honzy, Padáka a Terky; dále pak rodičů a přátel
– Zdeňka a Mili Jedličkových (také Jiříka, Martina a Kikiny) a Petry
a Radka Novákových. Moc jste nám pomohli, děkujeme.
Také je třeba pochválit a
ocenit všechny děti – mladší i starší, protože každý podle svých sil
přiložil ruce "k práci" a celé bourání a úklid se tak stihl v
rekordním čase. Bez zbytečného pobízení a přemlouvání.
Všechno to šlo jaksi samozřejmě a samo.
Kuchyně už byla ... nebo spíš
nebyla a tak jsme pooobědvali tradiční obložené chleby. Po obědě už
měli práci spíše dospělí: zazimovat kuchyni, nachystat karavan k
odjezdu, naložit auta a vleky do skladu v Říčanech. Před odchodem
jsme udělali velkou rojnici a vysbírali tábor i okolí od všeho
nepořádku, který do lesa nepatří.
Vedoucí a nejstarší děti
připravili pro Fida, Hanku a Medvěda překvapení: speciálně nafocený
kalendář, který vznikal postupně v průběhu celého II. turnusu. Je to
velmi pozoruhodná věc, takový kalendář. :-) Milé překvapení,
moc děkujeme!
Krátce po druhé odpolední jsme
udělali poslední společný nástup před kuchyní (která je od teď až do
příštího července už zase jen skladem). Společně jsme se rozloučili,
zakřičeli své pokřiky a vydali se na cestu do Kunčiny Vsi. Poslední
zamávání ...
... a naše táborová louka
zmizela mezi stromy. Náš autobus měl kvůli technické závadě mírné
zpoždění, a tak jsme jen rychle naskládali své věci a vydali se na
cestu nejprve do Brna a pak do Říčan, kde jsme byli krátce před
pátou odpolední.
Loučení jako obvykle
nebylo bez slz, ale to k poslednímu dni na táboře také patří. Konec
tábora není jen o loučení, je to naopak začátek nových
dobrodružství.
Už za dva týdny nás čeká
III. turnus (rozloučení s prázdninami pro děti I. a II. turnusu, v
září Setkání v lesích, v listopadu, prosinci, březnu a květnu
víkendová setkání na Obůrce, zimní lyžařský tábor ... a za rok opět
letní tábory v Kunčině Vsi.
Po 4 týdnech končí
naše táborová kronika a s ní 28. rok činnosti Tábornického klubu
Delfín. Podle nás, vedoucích, to byly skvělé dva turnusy a povedený
byl i celý uplynulý rok.
A co bude dál?
To přece záleží i na Vás! Budeme rádi, pokud od Vás, rodičů, dětí i
přátel získáme nějakou reakci jak naše letošní tábory hodnotíte, co
se vám líbilo, nebo co bychom mohli naopak zlepšit.
Děkujeme za
přízeň a podporu Vám všem!
Filip Hlaváč, za vedoucí II. turnusu
(zveřejněno
11. 8. 2019 v 22:00 hod.)
|
