|
Páteční ráno bylo stejné jako většina
předchozích. Obloha bez mraků, mezi stromy vykukující sluníčko. Naše
přání lepšího počasí se vyplnilo, po blátu a vlhku, které nás
trápily první dny našeho tábora, už není ani stopy.
Náplní dnešního dne
byla již finální cesta za pokladem, tedy vyvrcholení naší
celotáborové hry. Po budíčku, rozcvičce, hygieně jsme posnídali
rohlíky s marmeládou nebo medem, příp. sýrovou pomazánkou. Děti se
nám s koncem tábora pěkně rozjedly, takže pečiva spotřebujeme o
třetinu víc, než na začátku tábora. Je fajn, že jim chutná.
Ještě jsme v rychlosti
pobrali svačinku (perníky) a bez většího otálení se vydali na cestu.
V okolí našeho tábořiště bylo ukryto dvacet pět krabiček s úkoly,
které bylo třeba splnit, abychom zjistili, kde se náš poklad ukrývá.
Místa se skrýšemi krabiček jsme měli zaznačená body na mapě, kterou
jsme před několika dny získali od Sao Fenga. Týmy si mezi sebou
jednotlivé body rozdělily tak, aby každý z nich měl zhruba stejně
dlouhou trasu a sešli se na finálním místě ve stejnou dobu. Za
splněný úkol dostala každá družinka čáru do svého papíru a když
potom dali všichni tyto čáry dohromady, získali nápovědu, kam dál.
Dalším místem našeho
honu za pokladem byl vrch Kraví hlava, kde na nás čekala mapka s básničkou,
která nás navedla už k samotnému úkrytu pokladu. Ten byl samozřejmě,
jako každý pirátský poklad, zakopán hluboko pod zemí, takže chvíli
trvalo, než jsme si jej mohli prohlédnout. Po vykopání jsme truhlu
odnesli do tábora, kde jsme ji nechali na odpolední vyhodnocení.
Protože jsme se
vrátili později, oběd byl s mírným zpožděním; o půl druhé. Špaget s
omáčkou sypaných sýrem byl plný hrnec a přidat si šel snad úplně
každý. Vedro bylo úmorné a tak jsme si až do 16 hodin dali pohov ve
stínu stromů. Mnozí dospávali uplynulou diskotéku a také dobíjeli
"baterky" na nadcházející táborákovou noc.
Pak už nastal dlouho
očekávaný okamžik závěrečného vyhodnocení a předání pokladu. Každý
dostal pamětní list, balíček sladkostí a nějakou maličkost na hraní
podle vlastního výběru.
Bývá zvykem, že na
táboře také získají mimořádné ocenění - trička České tábornické unie
- ti, kdo byli svým mimořádným přístupem i chováním vzorem ostatním,
kdo mysleli více na prospěch týmu i celého tábora, než na prospěch
svůj. Tato trička se nedají nikde koupit, získá je jen ten, kdo si
je opravdu zaslouží a to nikoliv svým výkonem, ale svým přístupem a
jednáním. Na letošním táboře jej získalo celkem 14 dětí.
Posledním oceněním
byly vynikající dorty. Týmy si je vybíraly v pořadí, ve kterém se
umístily v celkovém hodnocení. A
protože dorty vypadaly náramně, dlouho nevydržely a všechny jsme je
s pořádnou porcí šlehačky snědli.
Ve zbylém čase do
večeře jsme si ještě stihli zahrát
kanystr. Potom už mohl každý trávit podle svého a využít trampolíny,
volejbal, deskové hry, apod.
Poslední večeře byla
jako vždy slavnostnější: tortily s kuřecím masem, zeleninou, sýrem,
kečupem a majonézou. Každý si mohl vybrat co
do ní chtěl. Zapékalo se a přidávalo. Někteří šli i třikrát, ale to
už byl skoro nadlidský výkon.
Před táborákem jsme se
sešli ještě na pracovním nástupu, předali poštu a také přečetli
poslední vzkazy od rodičů, z táborové kroniky.
Se setměním jsme
zapálili nás poslední táborový oheň. Seděli jsme, zpívali a povídali
si dlouho do noci. Většina dětí šla spát kolem jedenácté, starší i
později.
Poslední táborová noc je přímo ukázková - s
oblohou plnou hvězd.
Přejeme vám krásnou dobrou noc!
(zveřejněno 1. 8. 2020 v 00:03 hod.) |
