|
Naše sobotní ráno začalo v obvyklých 8:30 hodin
nejprve budíčkem, vzápětí pirátskou štafetovou rozcvičkou, pak ještě
mírným protažením celého těla.
Pirátská rozcvička nás provází po
většinu tábora a vyžaduje dochvilnost i spolupráci
celé posádky. Je to vlastně štafetový běh, který zahajují kapitáni
jednotlivých posádek. Ti mají za úkol po signálu k přípravě
lodí na vyplutí sebrat plachtu, sítě a svíčku a tyto tři věci co
nejrychleji přinést dalším třem členům posádky do tábořiště. Ti
následně samostatně běží pověsit vlajku a sítě a rozsvítit svíčku.
Potom už rychle běží zpět ke svým kapitánům, kteří tentokrát běží
zpět k jídelně kde úderem na kolejnici přípravu lodě končí. Do
návratu prvního kapitána je navíc úkolem černých pasažérů
jednotlivých posádek se v prostoru tábořiště co nejlépe schovat.
Pozorovatelé je pak mezi úderem prvního a posledního kapitána na
kolejnici hledají. Následně se výsledek rozcvičky počítá podle pořadí
doběhnutí i nalezených černých pasažérů a
ovlivňuje reputaci posádek.
Posnídali
jsme ovocný čaj a raženky s máslem a salámem nebo sýrem.
Kontrola
pořádku ve stanech nepřinesla žádná překvapení. Ti, kdo mívají ve
stanech obvykle pořádek nezklamali a ti ostatní také ne. :-) Na celé
dopoledne, až do oběda, jsme odešli z tábora do lesů hrát dvě
etapové hry spojené s návštěvou Sao Fenga v Singapuru.
Motivací
tzv. pirátského wellness bylo plněním různých úkolů získávat
nejrůznější byliny a z nich následně kompletovat léčivé koupele.
Dále jsme pokračovali kolem rybníka po žluté turistické značce zpět
směrem k táboru.
Těsně před
tábořištěm jsme ještě zastavili na odpočinkovou minihru, ve které
šlo o to si co nejlépe pamatovat obrazce z přírodnin postavené v
lese a následně v rámci svých týmů sestavit jejich co nejvěrnější
repliky.
Do tábora
jsme se vrátili až těsně před obědem. Po nezbytném umytí rukou a
namočení hlavy (vedro bylo až k zalknutí) jsme si pochutnali
na skvělém vývaru s kapáním a kuřecím rizotu sypném sýrem. Rýže,
pravda, není u všech dětí úplně "v kurzu", ale celkem se dá říci, že
až na opravdu malé výjimky každý snědl to, co si nechal naložit do
ešusu. Rizoto nebylo
vůbec špatné, naopak, jenže zase je to o těch návycích. (A to
hygiena, když přijede na kontrolu si přeje, abychom měli za tábor v
jídelníčku rýži i luštěniny nejméně dvakrát).
Po
poledním klidu bylo stále ukrutné vedro a tak jsme zalezli do stínu
a někdo hrál fotbálek, někdo přehazovanou a zbytek jiné drobné hry
na táborovém náměstíčku. Po čtvrté hodině jsme posvačili mrkvičku a
perník a zahájili kvůli vedru trochu odložený odpolední program.
Jako úvod
do odpolední hry nám vedoucí převedli krátkou scénku o tom, jak se
Jacku Sparrowovi podařilo Sao Fengovi ukrást mapu ostrova Isla de
Muerta. Díky této mapě se budeme schopni v závěru tábora dostat ke
hledanému pokladu a bude-li nám štěstí přát, získáme do konce tábora
také klíč, kterým samotnou truhlu otevřeme. Po scénce jsme se už
naplno věnovali "Boji o tábor". Opravdu náročnou hru, založenou na
útěku před strážemi a plížení se do středu hracího pole až k
samotnému Sao Fengovi všechny posádky zvládly se ctí.
K večeří
jsme měli opékané špekáčky, ale mnohem větší zájem byl o
vlastnoručně na ohni pečené trdelníky s cukrem a skořicí. Těsta byly
4 kg a kdyby ho bylo víc, ještě by se našli další zájemci. Oproti
tomu špekáčků se snědlo jen 50 a ještě jich 20 zbylo.
Opět
za námi zavítal starosta Kunčiné Vsi pan Radek Jež (snímek v
předchozí řadě uprostřed), chvíli poseděl, dal si pivo a slíbil, že
se zastaví na zítřejší táborák.
Po
slavnostním večerním nástupu následovala malá pauza jako bývá každý
večer před rituálem Tia Dalmy, Dnešní večer měl však zcela jiný průběh.
Než jsme stačili dopsat své vzkazy pro Vás (proto jich je dnes méně,
ne všichni to stihli), následoval druhý nástup a vyhlášená evakuace
tábora s přespáním v lese.
Protože
zde máme spíše menší děti, časový limit pro sbalení a odchod byl
volnější tak, aby to všichni v pohodě stihli a starší mohli ještě
pomoci mladším. Do dvaceti minut z tábora zmizeli úplně všichni,
včetně zavázání stanu. Do lesa děti odešly po skupinkách, ve kterých
šly na výlet i se stejnými vedoucími. Před odchodem proběhla ještě
nezbytná kontrola počtů a pokyny a poslední foto před odchodem.
Díky
kůrovci a těžbě lesa už dost prořídla místa, kde lze v okolí pohodlně
přenocovat, takže všechny tři skupiny nocují poblíž sebe. Pod sebou
mají děti mají karimatky (buď svoje nebo erární). Noc v lese bývá
vždy velmi oblíbená nejen pro to, že si při ní všichni pořádně
odpočinou a noční hlídky tuto noc nemusí hlídat
tábořiště, ale také proto, že spaní v lese, pod "širákem" má jednoduše
řečeno svoje
neopakovatelné kouzlo.
Za několik
minut po odchodu poslední skupiny již bylo v lese i na tábořišti úplné ticho. Všichni
zalezli do svých spacáků, mladší usnuli téměř hned a starší děti si
ještě chvíli vyprávěly historky a pohádky před spaním.
Dnes je velmi příjemná, teplá,
letní noc. Dobrou noc přejeme i Vám!
(zveřejněno 9. 8. 2020 v 00:01 hod.) |
