|
Poslední táborové ráno II. turnusu. Pro děti
konec dvoutýdenního dobrodružství mezi piráty. Pro většinu vedoucích
závěr čtyř týdnů prázdnin, bez kterých si už léto a své volno o
prázdninách ani nedovedou představit.
Dešťové předpovědi
meteorologů se naštěstí Kunčině Vsi vyhnuly. Ne, že by nepršelo, ale
bylo to jen takový občasný mírný deštík, abychom zůstali ve střehu,
přiměřeně spěchali, protože nikdo nemohl vědět, zda nebude pršet víc
a hlavně abychom všechny stany a jídelnu museli balit mokré a tedy
následně dosušovat. Na dobré náladě nám to ale neubralo.
Vstávali jsme v 8:00
hodin. K poslednímu ránu na táboře patří také hudební rozcvička pod
vedením Jakuba ve stylu "pereme prádlo, montujeme žárovku, sundáváme
kolíčky", apod.
Posnídali jsme mix
rohlíků: s nutelou, marmeládou, pomazánkami, salámem a dali se do
balení svých věcí.
Postupně jsme
rozebírali sundávali celty, rozkládali podsady a podlážky. Většina
dětí se zapojila do balení a úklidu, jak mohla.
Už před osmou vyjelo
jedno plné auto s plným velkým vlekem na Obůrku, kam jsme převezli
velkou část našeho vybavení jednak uskladnění a jednak pro akce,
které pořádáme přes rok. Jakmile se auto s vlekem
vrátilo zpět, začali jsme s odvážením zavazadel pod střechu do
Kunčiny Vsi ... co kdyby začalo pršet víc. Příjezdová cesta se i tak
stávala čím dál rozbahněnější a tentokrát jsme materiál "vytahovali"
nahoru, do kopce. Sjet do tábora je zpravidla snazší :-)
Už v 10:00 hodin se k
nám přidali kamarádi z TK Kompas (majitelé tábořiště) a začali s
odvážením podsad nahoru, do vesnice k zimnímu uskladnění.
A tak to šlo až
do oběda. Protože kuchyň už nebyla kuchyní, ale skladem prken ze
stanových podlážek a kovových pavouků, měli jsme jen obložené
chleby, ale i ty nám přišly velmi k chuti.
Jako jednu z
posledních věcí bylo třeba vytáhnout na silnici náš táborový
karavan, i ten převážíme na Obůrku. Nabídku pana starosty k vytažení
traktorem jsme silácky odmítli a naše bojová táborová Felicie, která
ani jednou za ten deštivý měsíc při každodenním zásobování vodou a
potravinami nezapadla, karavan hrdinně a s malou pomocí při rozjezdu
na mokrém travnatém bahně, vyvezla až do vesnice.
Táborová louka je už
skoro prázdná, jako poslední odjíždějí stoly a lavice. Těsně před
odchodem bouráme jídelnu, naše poslední útočiště. Je fajn, že pokud
pršelo, tak jen velmi lehce a nemuseli jsme ani poslední den využít
nabídku pana starosty k azylu dětí v obecním kulturním domě.
Ve 14:15 hodin
poslední ohlednutí a zamávání. Vydáváme se na 1,5 km cestu do
vesnice, před Obecní úřad, kde již máme složená zavazadla. Autobus
přijíždí na čas a balení jde, s pomocí větších dětí, "jako po
másle". Přesně v 15:00 hodin zamávání, zatroubení a vyjíždíme k
domovu. V Brně-Králově Poli jsme před čtvrtou, do Říčan
přijíždíme po čtvrt na pět.
Tak končí náš letošní
II. turnus. S některými dětmi se neloučíme na dlouho, už za 10 dnů
se potkáme na III. turnusu, který pořádáme výhradně pro děti I. a
II. turnusu, kterým jeden tábor nestačil a chtějí konec prázdnin
strávit společně. A pak už budou následovat víkendové "Podzimní
setkání", "Vánoční hrátky, Zimní lyžařský tábor, ...
Děkujeme všem, kdo
jste nám pomohli s přípravou i realizací letošních táborů. Málokdo
si uvědomí, že tábory se připravují už od února a ten měsíc v létě
už je jen taková "střecha", která je vidět. To pevné, co drží a
spojuje, se buduje měsíce a roky. Děkujeme všem vedoucím, kteří v
tom jedou s námi a bez jejichž dobrovolnické
práce by to prostě nemohlo fungovat.
Děkujeme i všem
rodičům, kteří nám dali důvěru a v letošní předtáborové mediálně
vypjaté koronavirové atmosféře nezaváhali a poslali své děti s
námi.
Děkujeme i těm
rodičům, kteří si na nás vzpomněli a napsali nám své poděkování sem,
do příspěvků v táborové kronice. Velmi si vašeho uznání vážíme!
Když jsme na podzim
roku 1991 náš tábornický klub zakládali, nikoho by nenapadlo že nám
to spolu vydrží 30 let. Děkujeme za Vaši přízeň!
S pozdravem a úctou za všechny naše vedoucí
Filip Hlaváč
Neděle 16. 8. 2020 dopoledne:
Sušíme a čistíme: :-)
(zveřejněno 16. 8. 2020 v
11:00 hod.) |
