|
Probudili jsme se do krásného slunečného dne.
Služba už
po ránu moc práce neměla, kluci jen tak ze setrvačnosti dořezali
zbytky dřeva a děvčata chystala cibuli a česnek na oběd. K snídani
jsme měli cereálie s mlékem, ty se příliš chystat nemusí. Navíc jsme
namazali jen pár rohlíků se sýrem a salámem pro ty, kdo cereálie
nejedí.
Budíček jsme odzvonili v 8:30 hod. Rozcvička byla tentokrát
společná, pod vedením Jany jsme zkoušeli jógu. Během snídaně jsme
potom snědli sedm kilo cereálií a patnáct litrů mléka.
Předposlední táborový den má už léta podobný program, a sice v rámci
prodlouženého dopoledne probíhá vyvrcholení celotáborové hry: "cesta
za pokladem", v našem případě hledání úkrytu dona Morella podle
indicií získávaných na stanovištích zakreslených na mapě.
Po nalezení správného úkrytu rodiny čekal útok a spoutání dona
Morella pod vedením Vita a podplacené policie ve formě společné
scénky. Odtud již všichni pokračovali zpět do tábora.
Protože jsme počítali s pozdějším obědem, děti dostaly na cestu
malou svačinku. Obědvali jsme pak po návratu poslední skupiny od
dona Morella, tedy přibližně ve 14 hodin. 8 kilo špaget jsme snědli
skoro beze zbytku a tradiční Fidova omáčka chutnala (téměř) všem.
Bylo úmorné vedro a tak jsme polední klid strávili ve stínu stromů.
Ve čtyři odpoledne začala velká dražba a možnost utratit táborovou
měnu donary za nejrůznější předměty.
Po skončení dražby následovalo vyhodnocení celotáborové hry,
rozdělení pokladu a předání závěrečných certifikátů dětem i všem
vedoucím.
Do toho na tábořiště dorazil hlavní vedoucí nedalekého býkovického
tábora s šestnáctiletým chlapcem (prý snad vedoucím), který nám před
několika dny při výletu býkovického tábora kolem našeho tábořiště
úmyslně (prý z legrace) převrátil jednu z našich
táborových kadibudek, aby se přiznal a omluvil. Jsme rádi, že se věc
díky až neuvěřitelné koordinaci starosty Kunčiny Vsi a starosty
Býkovic podařila objasnit a najít pachatele. Jen škoda, že se
dotyčný nepřiznal sám.
Nicméně trapnost chvíle, kdy musel svůj čin vysvětlovat a omlouvat
před celým naším nastoupeným táborem, byla pro něj snad důkladným
ponaučením, ale hlavně to celé mělo nepochybně velký výchovný efekt
i pro naše děti.
Poté
se šlo na společné focení a na tolik očekávané rozdělení závěrečných
dortů. Nejlepší tým si mohl vybrat jako první. Ke každému dortu
navíc patřil veliký (a prakticky neomezeně velký) kopec šlehačky.
Také vedoucí měli svůj dort. Nikoliv kulatý (jako děti), ale placatý
velikosti plechu, ale o to větší. S prvním
turnusem se přišel rozloučit i starosta Kunčiny Vsi Radek Jež.
Dostal lžičku, dal si dort s vedoucími z
jejich "plechu" a náramně mu chutnal.
Před večeří jsme ještě společně dochystali klestí na vycpání
večerního táboráku a uklidili ohniště.
Povečeřeli jsme kuřecí gyros v tortile se zeleninou, sýrem, tatarkou
a kečupem. Každý si mohl vybrat obsah podle svého přání a tortil
bylo pro každého bohatě na přidání.
K ohni jsme se dostali až za tmy. Několik kytar, banjo, dvoje housle
a kajon hráli naprosto skvěle a zpívání bylo
opravdovým zážitkem. Menší děti šly poměrně brzy spát, starší
zpívali společně s vedoucími až přes půlnoc.
Následovala ještě nezbytná porada vedoucích a plánování dalšího dne.
Teď už ale všichni spí. Zbývá zavřít předposlední stránku letošní
kroniky I. turnusu a jít také "na kutě".
Krásnou dobrou noc Vám všem!
(zveřejněno 31. 7. 2021 v 01:45 hod.) |
